Baňkování
Baňkováním rozumíme přikládání skleněných kulovitých nádobek s nahřátým vzduchem, v nichž se ochlazováním vytvoří podtlak, jenž způsobí jejich přisátí na pokožku. Je to metoda velmi stará, známá již ve starověku a používaná nejen k potlačování bolestí pohybového aparátu, ale i k mírnění vnitřních potíží. Baňka silným podtlakem přivodí vznik krevních podlitin. Působí tak fyzikálně, reflexně, ale také metabolicky tím, že ovlivňuje pochody látkové výměny v přilehlém okolí a v neposlední řadě stimuluje imunitu organismu.
Po přiložení baňky vzniká podtlak, který vtáhne část kůže i podkoží do baňky a způsobí mimo jiné popraskání drobných cévek s malými krevními výrony, zřetelnými jako modřina . Je však méně hlubší než modřina, například po úderu, nehledě na cílené umístění baňky nad kritickým místem. Prokrvení a okysličení kritických bodů odplaví škodliviny z jejich centra a po opakované správné aplikaci vede k úlevě od bolesti v zádech a překvapivě i upraví funkce příslušného vnitřního orgánu, na jehož ovlivnění pacient ani nepomyslí.
Baňky ovlivňují procesy i na místech vzdálených aplikaci. Účinek baňky lze zesílit tím,že ji přiložíme na speciální místa, jako je aktivní akupunkturní bod nebo tzv. Headova zona, jež dává vzniknout příčným pásovitým segmentům, tzv. dermatomům. Jsou to kožní okrsky s vlastním nervovým zásobením, vycházející z míšních obratlových segmentů. Při onemocnění vnitřních orgánů se na zádech v oblasti příčné segmentace vytvářejí citlivá místa, označovaná jako spoušťové nebo maximální body. Jsou charakteristická pro postižené systémy. Jsou dobře hmatatelná, citlivá, někdy dokonce výrazně bolestivá. Běžně bychom je označili jako zatvrdliny, odborně - gelosy. Jde o nahromadění škodlivin pod kůží i hlouběji ve svalech. Tyto chorobně změněné okrsky tkáně, vzniklé na základě poruchy funkce vnitřního orgánu, se samy stávají dalším samostatným centrem potíží a jejich vztah k vnitřním příčinám se ztrácí. Mluví se pak o bolestech v zádech a léčí se většinou páteř. Tak jako je vznik těchto kritických míst ovlivněn poruchou zevnitř, je naopak jejich léčením možno ovlivnit vnitřní poruchu, která k jejich vzniku původně vedla. Tím se myslí druhotné léčení i onoho spřaženého vnitřního orgánu. Spojení zádových gelos s vnitřními orgány a jejich znalost generacemi lékařů činí metodu již po několik tisíciletí úspěšnou.
